Na Príglu se probudím po ohňostroji větším,
s oskarem se pozdravím a do Štatlu frčím.

Šalinou až na Mendlák kolem výstaviště,
šalinkartu postrádám, lístek cvkanu příště.

V jedenáct zvon polední, Petrov k obědu láká,
pizza z Čáry perfektní, pak jedno Na Stojáka.

Andělíčka pozdravím, zamířím jasným směrem,
k těm hodinám neřestným, ke Svoboďáku čelem.

Chvíli se tu pokochám a bez znalosti času,
Kofi kofi vyychutnám, zazevlím na Špilasu.

Vyběhnu si na hradby, tam vystřelím si z děla,
vzpomenu si na Švédy, to tenkrát byla mela.

Atmosféra tajemná z radnice staré dýchá,
fiála je zkřivená, tehdy vyhrála pýcha.

Birk je dávno po smrti, kolo se neotáčí,
drak i radní zazděný pověstmi slavně kráčí.

Na Zelňáku za rohem, kde kašna Parnas zurčí,
husičku si s provazem sám Jiří Mahen venčí.

Ani blízko Reduty nenajdu trochu klidu,
už vidím tři kohouty a kapucínskou celu.

Konečně až na Hlavák mě soumrak zvolna snáší,
všude samej Komeťák s hokejovou vášní.

Hra se pěkně rozjela na všech našich hřištích,
hrdě stojí Zbrojovka dnes i ve dnech příštích.

Oslavit to v Pegasu pšenkama se sluší,
na skok ještě do pivcu na Starobrno dračí.

Než se oskar vyloupne, do rozjezdu skočím,
na pár minut do betle, se Štatlem se loučím.


Aktuality